Se sluncem nad hlavami téměř tří stovek živočišných druhů, více než tisícovky jedinců v teráriích a desítek příchozích příznivců začala v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty UK Na Slupi jedna z nejnavštěvovanějších akcí: Velká výstava bezobratlých.
Zdá se to neuvěřitelné, ale poslední „normální“ přehlídka živočichů, kterým chybí obratle, proběhla na Přírodovědě už před pěti lety. Ta vůbec první se uskutečnila v roce 2013, přičemž organizátorům se podařilo překlenout i roky covidové; v letech 2020 a 2021 akce proběhla online formou. I proto se zahájení letošní výstavy sešlo s velkým zájmem:
„Rád bych poděkoval všem, co se na realizaci výstavy podíleli, bez nich bych to nezvládl. Víte, já pro bezobratlé žiju, vymýšlím, čím bychom návštěvníky zaujali, co je potřeba nachytat a ulovit. To oni všechny mé nápady zhmotní,“ složil poklonu svým kolegům a studentům entomolog Petr Šípek z katedry zoologie PřF UK, organizátor výstavy.
A v rámci vernisáže dodal i osobní poděkování své manželce a mamince: „Žít se mnou není snadné, navíc mít celý rok na jídelním stole mravence – uznejte – není jednoduché. A mamince děkuji za to, že mi ve čtvrté třídě dovolila pořídit si strašilky. Asi proto, že nevěděla, co to je.“
Děkoval i Jiří Zima, děkan Přírodovědecké fakulty UK. Navíc se s úsměvem přítomným svěřil s obavou: „Trochu se bojím, že až sem o víkendu vezmu vnuka, bude se chtít stát entomologem. A já pořád doufám, že mu předám svou lásku k chemii.“
Kompletní kolonie mravenců, včel i čmeláků, taky šváby, potemníky a další škůdce skladů a domácností, nebo listonoha či všekaze – ty všechny, a ještě mnohé další a více bezobratlých hostí od 1. do 11. června 2023 stan na terase botanické zahrady. K vidění a přečtení nechybějí informace na vzdělávacích panelech:
A co entomolog Šípek na vernisáži magazínu Forum ještě prozradil? Třeba to, že kromě atraktivních tvorů pro neodborníky přináší Velká výstava bezobratlých i skutečné špeky pro přírodovědce: „Máme zde hnědáska osikového, motýla, který je u nás, v České republice na pokraji vyhynutí. Vystavujeme i střevlíka mřížkovaného či smutnila višňového, chrobáka viničného a další rarity, které v České republice už nenajdete, nejsou.“
Chtěli jsme vědět i to, jak dlouho trvá, než se podaří všechny exponáty najít, odchytat a na výstavu připravit. „První zvířata jsme sbírali zhruba před rokem, když jsme zakládali kolonie mravenců, a sice z královen, které začaly létat vloni v květnu. Ale jsou tady i exponáty, které chovám už pět let doma, na toaletě. Jako třeba pijavku lékařskou. Poslední sběr se pak koná v rámci terénních exkurzí, kdy studenti sbírají a vedoucí asistenti vše svezou a pomáhají mi s jejich zabydlením v Praze. Takže práce celého týmu je obrovská a představuje zhruba tisíc hodin.“
Co se stane 11. června, kdy výstava skončí? Představujete-li si, že se terária otevřou a bezobratlí odlezou, vyletí, odplazí se a odplavou, pak to není úplně tak: „Něco vypustit můžeme, něco ne, někteří živočichové podléhají karanténě, a něco zůstává u nás v chovech.“
Podle Petra Šípka, jsou vystavení živočichové vlastně velvyslanci: „Co si budeme povídat, není jim tady úplně nejlíp, nejsou v přírodě. Ale je potřeba, aby je lidi viděli, my jim je zkrátka musíme ukazovat. Jo, kdyby to šlo a my mohli vzít do přírody šest tisíc lidí (takový počet návštěvníků v průměru výstava bezobratlých dosahuje) a ukázat jim tolik exponátů najednou, kolik je zde. To by bylo skvělé!“
Chtít po Šípkovi, aby prozradil, který z živočichů zastoupených na výstavě je jeho srdci nejbližší, prý nemůžeme. Nerad by některého opomněl. Přesto po chvilce přiznal: „Vodouchy, vodomila velkého nebo vosíky. Na každé výstavě vidím vždy něco, co jsem fakt ještě neviděl. Pokaždé je to výzva.“
S realizací Velké výstavy bezobratlých, která se koná pod záštitou České entomologické společnosti, nadšencům z Přírodovědecké fakulty UK pomáhali též přírodovědci – entomologové z Národního Muzea. Stalo se tak již podruhé. Pravděpodobně i proto, že příslušné muzejní oddělení z velké části tvoří absolventi Přírodovědy. „Asi se to málo ví, ale i lidé z Národního muzea často vyrážejí do terénu. Entomologové fakt jenom neoprašují staré sbírky. Nejen v České republice, mnohdy i v tropických regionech nalézáme a popisujeme nové druhy,“ říká s úsměvem, entomolog Dominik Vondráček, odborník na zlatohlávky.
Text: Marcela Uhlíková
Foto: Petr Jan Juračka, PřF UK
Datum: 1. 6. 2023
