16. ledna 1969 přišel jednadvacetiletý student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Vysoké školy ekonomické na Václavské náměstí. Následně se polil hořlavinou a zapálil. Protestoval tak proti politickému vývoji v Československu po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy. Rakev s jeho ostatky byla tehdy vystavena na nádvoří Karolina. Zde mu o padesát čtyři let později, hodinu po poledni, představitelé Univerzity Karlovy věnovali tichou vzpomínku.
Pietní akt pokračoval v 17 hodin na Palachově náměstí, před jeho bustou na zdi Filozofické fakulty. Se svými projevy zde vystoupili rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková, rektor Vysoké školy ekonomické Petr Dvořák, radní hlavního města Prahy pro školství, sport a podporu podnikání Vít Šimral, proděkan Filozofické fakulty UK pro projektové řízení a grantovou činnost Martin Pehal a zástupce studentů – tajemník Studentské rady Filozofické fakulty Jakub Gogela.
„Před čtyřiapadesáti lety v půl třetí odpoledne se student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Vysoké školy ekonomické, Jan Palach, rozhodl naši společnost vzkřísit z apatie, se kterou přijímala systematický normalizační útlak po roce 1968. Symbolický argument, který si k tomuto burcování zvolil, byl pro něj samotného nevratným. Proč vzpomínáme jeho památky právě zde na Palachově náměstí? Pochodeň národa, jak se Janu Palachovi také říká, září právě z tohoto místa, kde studoval. Září směrem k Pražskému hradu a září směrem ke Strakově akademii. Připomíná všem, že jeho oběť má trvalou hodnotu. Připomíná, že není možné, abychom přijímali nesprávnou situaci jenom proto, že trvá dlouho a dá se na ni po čase zvyknout,“ pronesla rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková.
„Bylo mi tehdy pouhých devět let, ale moc dobře si vzpomínám, jak všechny tato tragická událost zasáhla. Že jeho oběť zůstala v paměti všech lidí toužících po svobodě, se potvrdilo na začátku roku 1989, kdy se stala podnětem pro takzvaný Palachův týden, který byl předzvěstí listopadové revoluce. Jeho odkaz je však stále živý. I Janu Palachovi vděčíme za to, že již nežijeme ve společenských podmínkách, které vedly až k takovým činům, k jakému se tehdy ve svých jednadvaceti letech odhodlal právě on. Na druhou stranu nesmíme nikdy zapomenout na to, co vedlo Jana Palacha k jeho oběti nejvyšší. Svým činem se snažil probudit společnost z letargie a prospěchářského smíření s nastupující normalizací, nesvobodou a pošlapáváním základních lidských práv. Tento Palachův apel by v nás měl navždy zůstat, abychom již nikdy nedopustili, že se něco takového může opakovat. Čest jeho památce,“ řekl rektor Vysoké školy ekonomické, na níž Jan Palach rovněž studoval, Petr Dvořák.
Proděkan Filozofické fakulty UK pro projektové řízení a grantovou činnost Martin Pehal přečetl dopis, který zanechal Jan Palach v aktovce na místě svého činu.
16. leden 1969.
Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lidi této země následujícím způsobem. Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň. Naše požadavky jsou:
Okamžité zrušení cenzury
Zákaz rozšiřování Zpráv
Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969, a nevystoupí- li lid s dostatečnou podporou (tj. časově neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně.
Pochodeň č. 1
P.S. Vzpomeňte na srpen. V mezinárodní politice se uvolnil prostor pro ČSSR, využijme jej.
Následoval úryvek z listu matky Jana Palacha, který zaslala tři týdny po smrti svého syna na Palachovo domovské gymnázium v Českém Krumlově.
Můj syn Jan byl mi velkou oporou, měl mě velmi rád, ale vlast miloval nade vše. Obětoval se proto, aby se naše národy vzchopily a dále bojovaly pro svou svobodu. Kéž jeho oběť nebyla marná. Věřím, že budete bojovat za věc, pro kterou můj syn obětoval svůj život – za pravdu a svobodu.
Libuše Palachová, matka Jana Palacha, Praha 10. 2. 1969
Poslední z projevů patřil zástupci studentů, tajemníku Studentské rady Filozofické fakulty, Jakubovi Gogelovi. „V čem tedy spočívá věčnost jeho činu? Myslím si, že pramení z odvahy. Na co se ale přesto zapomíná, že Jan Palach nebyl sám. Před ním i po něm se upálilo několik dalších lidí. Zajímavé z hlediska aktuálního dění je, že jednou z hořících pochodní byl i ukrajinský občan Vasil Makuch 5. listopadu 1968 na protest proti Sovětské okupaci Československa. Dnes se situace obrátila. V postavení okupované země není Československo ale Ukrajina.“
Pietní akt ukončila minuta ticha, zapálení svíček a položení věnců k bustě Jana Palacha.
Text: Jitka Jiřičková
Foto: Vladimír Šigut
