V úterý 5. dubna obdržel kanadský odborník na etiku, bioetiku, právo a duševní zdraví profesor David Norman Weisstub čestnou vědeckou hodnost doktora honoris causa Univerzity Karlovy. Slavní ceremoniál proběhl ve Velké aule Karolina.
Profesor David Weisstub je přední světový odborník na etiku, bioetiku, právo a duševní zdraví. Titul doktor honoris causa Univerzity Karlovy v oboru lékařských věd mu byl udělen za mimořádný dlouhodobý přínos v oblasti etiky a bioetiky a za dlouhodobou spolupráci s Univerzitou Karlovou, a to především s 1. lékařskou fakultou.
„Dnešní den je pro mě velmi významný. Univerzita Karlova mě provází již od mého dětství – pro mého otce, který byl absolventem Vídeňské univerzity, byla středem zájmu; středem kultury, humanismu a vědy. A jsem rád, že i můj profesní život je spojen s Univerzitou Karlovou, především s 1. lékařskou fakultou a emeritním rektorem profesorem Tomášem Zimou, již po několik dekád,“ řekl profesor Weisstub během slavnostního ceremoniálu ve Velké aule historické budovy Karolina.
Profesor Weisstub se narodil v Kanadě jako syn Clary Lernerové a Irwina Weisstuba, známého vídeňského dermatologa, výzkumníka a lingvisty. Již ve věku sedmnácti let promoval s vyznamenáním na Columbia University v oboru filozofie a dále pokračoval postgraduálním studiem filozofie a teologie na této univerzitě a na Torontské univerzitě. Následně promoval na právnické fakultě na Yale University a habilitoval se na Berkley College, kde zavedl průkopnický kurz s názvem Právo ve filozofii a literatuře.
Po své promoci na Yale roku 1970 se navrátil do Kanady, kde se stal profesorem práva na právnické fakultě Osgoode Hall na Yorkské univerzitě. Souběžně s tím působil od druhé poloviny 70. let jako profesor interdisciplinárních studií a profesor psychiatrie na Clarkově institutu Lékařské
fakulty Torontské univerzity. V 80. letech také zároveň zastával funkce profesora psychiatrie na Institutu Philippa Pinela a Montrealské univerzitě a byl hostujícím profesorem na Texaské univerzitě a na Univerzitě Britské Columbie.
Roku 1992 byl na Institutu Philippa Pinela a Montrealské univerzitě jmenován vedoucím katedry psychiatrického práva a biomedicinské etiky a byl mimořádným profesorem na ústavu gerontologie na McGillově univerzitě. Z Institutu Philippa Pinela odešel roku 2018 a od té doby je přidruženým profesorem na katedře psychologie Quebecké univerzity v Montrealu.
Profesor Weisstub založil časopis International Journal of Law and Psychiatry (IJLP) a po čtyřicet let v něm zastával funkci šéfredaktora. Toto periodikum je ve svém oboru celosvětově uznávané. Navíc stál jako hlavní redaktor u zrodu osmdesáti svazkové knižní edice International Library in Ethics, Law and the New Medicine, která je považována za jednu z nejvýznačnějších vědeckých a edičních iniciativ na poli bioetiky.
Jako světově uznávaný odborník na téma práva a duševního zdraví je členem řady poradních orgánů a předních odborných společností, přednášel na více než stovce univerzit po celém světě. Nedbatelný je také jeho přínos v oblasti lidských práv, zejména jeho úloha poradce v sekci pro soudní lékařství a boje proti mučení Světové asociace psychiatrů.
Vedl již řadu misí pro lidská práva, například v Argentině, Chile, Paraquayi, na Kubě nebo v bývalém Sovětském Svazu. V současné době působí ve vedoucí funkci v montrealském Centru Raoula Wallenberga a Cotlera pro lidská práva. Je také doživotním čestným předsedou Mezinárodní akademie práva a duševního zdraví (IALMH), založené na přesvědčení, že otázky vycházející z vzájemného působení práva a duševního zdraví lze nejlépe řešit multidisciplinárními a transnacionálními přístupy, čerpajícími z právní vědy, zdravotnických oborů, sociálních a humanitních věd.
Profesor Weisstub je mimo jiné i básníkem, své první dílo Vezmi mne za ruku, nebe (Heaven, Take My Hand) publikoval v nakladatelství McClelland & Stewart v Kanadě a druhý svazek svých básní nazvaný Čtyři kouty (The Four Corners) v USA v nakladatelství Somondoco Press.
Záznam z udělení čestné vědecké hodnosti doktora honoris causa profesoru D. N. Weisstubovi
Text: Pavla Hubálková
Foto: Vladimír Šigut
