Malých dětí, jež přichází školky a nedokáží se dorozumět, jelikož ani jeden z jejich rodičů nemá českou státní příslušnost, rapidně přibývá. Jak jim zajistit co nejhladší adaptaci v novém kolektivu, osvojit si cizí řeč a připravit je na nástup do školy, bylo hlavním tématem včerejší konference OMEP v budově Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Spoluorganizoval ji Český výbor Světové organizace pro předškolní výchovu a katedra primární a preprimární pedagogiky PedF UK.
„Podpora dětí – cizinců v českých mateřských školách je pro nás jedním z klíčových problémů, jímž se na Univerzitě Karlově zabýváme nejen v rámci našeho vědeckého bádání, ale také didakticky. Připravujeme budoucí učitele na tyto situace, učíme je komunikovat s rodiči – cizinci a seznamujeme je s materiály, jež k této práci potřebují. Jsem proto velmi ráda, že toto setkání probíhá právě zde na Pedagogické fakultě UK, kde pracuje řada významných odborníků na problematiku předškolního vzdělávání,“ zahájila konferenci prorektorka pro koncepci a kvalitu vzdělávání Radka Wildová, jež současně působí na katedře primární pedagogiky PedF UK.
Hana Splavcová z Národního pedagogického institutu ČR spolu se svou kolegyní Alicí Kourkzi následně popsaly problematiku práv dítěte. Klára Záleská z Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity promluvila k tématu migrace a jejím vlivu na vzdělávání.
Hana Splavcová 
Alice Kourkzi
Dopolední teoretický blok přednášek následovaly po poledni příklady z praxe.
„Momentálně máme z padesáti sedmi dětí v naší školce dvanáct, jež jsou cizinci a se třemi se zatím nedokážeme zcela domluvit. Komunikujeme s nimi, jak to jen jde – pomocí rukou, neustálým opakováním slov či prostřednictvím obrázků. Využíváme také starších již adaptovaných dětí stejné nebo podobné národnosti, jež nám překládají,“ popisuje pro redakci UniMedia Jana Prekopová, ředitelka mateřské školy Klubíčko v Nupakách u Prahy a členka výboru OMEP, která na konferenci rovněž vystoupila s příspěvkem.
Jana PrekopováNeumět česky je pro malé dítě ve školce značný handicap, ale podobné je to i v případě jeho rodičů. „Abychom dokázali správně přistupovat k dítěti a zajistili jeho individuální potřeby, je zapotřebí si nejprve promluvit s jeho blízkými. Snažíme se proto dorozumívat prostřednictvím překladatele. Tím bývá nejčastěji někdo z příbuzných, třeba i starší sourozenec – školák, který už česky umí,“ dodává Prekopová s tím, že děti naštěstí nasávají jako houbičky a přizpůsobují se ostatním. Ideální pak je, když jsou v každé třídě aspoň tři, jež dobře komunikují a dokáží pak zapojit i ostatní. Úplně největším benefitem je snaha o co nejindividuálnější přístup – nemít zcela zaplněné třídy.
S tím souhlasí i další přednášející, ředitelka mateřské školy a členka výboru OMEP Jana Vaníčková, jež na konferenci hovořila o zkušenostech s Výzvou 28 (Výzva čl. 28 hl. m. Prahy: Inkluze a multikulturní vzdělávání, pozn. red.), podporující děti s odlišným mateřským jazykem. Díky ní si mohou české vzdělávací instituce zažádat o finanční prostředky třeba na intenzivní kurzy češtiny, dvojjazyčné asistenty, individuální doučování žáků s odlišným mateřským jazykem nebo vzdělávání pedagogických pracovníků v této oblasti.
Jana VaníčkováJana Vaníčková tak získala pro svou školku Na Vrcholu v Praze 3 finance na asistentku pedagoga hovořící česky, anglicky a rusky, na hodiny doučování českého jazyka pro malé děti, či na zahraniční stáže pro své zaměstnance. „Zjistili jsme tak, že děti s odlišným mateřským jazykem vnímají na Západě jako samozřejmost a nemají na ně žádné finanční dotace. Při práci s nimi využívají vizualizaci, znakování či návodné obrázky u jednotlivých věcí, třeba v koupelně. To byla pro mé kolegyně velká inspirace a uplatňují tyto poznatky i v naší školce,“ říká Vaníčková.
Ani jedna ze zpovídaných žen nevnímá děti – cizince jako problém. Naopak oceňují, že si díky nim ty české ještě více rozvíjejí empatii a jiné sociální dovednosti. Jsou vedeny k tomu pomáhat mladším či slabším, a to v jakémkoli směru. Jediné, co by pedagožky rády vylepšily, je komunikace s rodiči. „Pokud chtějí dítě vzdělávat v české školce, musí se i oni snažit připravit své děti na český jazyk. Bez toho to nejde. Ale domnívám se, že se nám daří připravit všechny děti – cizince na českou školní výuku. Jsou schopné komunikovat v českém jazyce,“ uzavírá Jana Prekopová.
Text: Jitka Jiřičková
Foto: René Volfík
Datum: 24. 01. 2020
